Dne 23. dubna 1516 vydal bavorský vévoda Vilém IV. zákon, kterým bylo nakázáno, že se v Bavorsku smí k výrobě piva používat pouze ječmen, voda a chmel. To platí a je dodnes. Ječmenem je pochopitelně myšlen ječný slad, protože se samotným ječmenem jako takovým by to nešlo. Vévoda však poněkud zapomněl na jednu surovinu, bez které se výroba piva neobejde, a to na kvasnice. Kvasnice rozkládají sladový cukr na alkohol a přitom vznikají jako vedlejší produkty kvašení kysličník uhličitý, aromatické látky a uvolňuje se teplo.

Tehdy ještě nebylo známo, že právě kvasnice jsou tím skutečným původcem kvašení, ani že kvasnice obsahují cenné látky jako vitamíny, aminokyseliny, minerály a stopové prvky a že dodávají pivu část jeho aroma.

V době vévody Viléma se pivo pilo nefiltrované jako sklepní pivo. Prostý lid jej pil z kamenných džbánů, panstvo ze skleněných pohárů a šlechta nebo církevní hodnostáři ze stříbrných nebo zlatých číší.

Pod pojmem pivo se skrývá nápoj uvařený z výše uvedených surovin, ať už světlé nebo tmavé barvy, perlivý, s bílou pěnou, obsahující alkohol a kyselinu uhličitou, nasládlé nebo hořké chuti. V dnešní době se pivo obvykle filtruje a je tedy čiré. V poslední době opět přichází do módy nefiltrované pivo. Znamená to, že pivo je plněné přímo z ležáckého sudu nebo ležáckého tanku. Takové pivo je v prodejnách označeno jako přírodní kalné pivo, sklepní pivo nebo kvasnicové pivo.

Optimální teplota pro konzumaci piva je 8 – 10°C. Při této teplotě se nejlépe uvolňují aromatické a chuťové látky chmelu, tvoří se krásná pěna a pivo má „říz“. Podchlazené pivo nepění, často bývá zakalené, nechutná a mluvou sládků „leží ve sklenici jako mrtvola“. Je jenom na škodu tomuto moku a naší pivní tradici, že se s touto zásadní chybou v gastronomii často setkáváme. Naopak příliš teplé pivo chutná zvětrale, nepění a často má nakyslou příchuť. Bylo by chybou pojem pivní lázeň spojovat s teplotou vhodnou pro konzumaci piva. Představa, že budete ležet půl hodiny v lázni teplotě 8 – 10°C je naprosto šokující.